Když se etabloval v extralize, tak podle plánu zaslal přihlášku na univerzitu. Čistě proto, aby měl zadní vrátka. Hokej a škola? Vít Jiskra stíhá odvádět svou práci v obou sférách. „Myšlenky, že bych se na to vykašlal, vůbec nemám,“ vypráví nadějný mladík ve službách Karlových Varů.
V extralize brzy překlene metu dvou set startů, na západě Čech dozrává v plnohodnotného lídra a letos na jaře poprvé přičichl k mezinárodní konfrontaci. Když zrovna Jiskra neleží ve skriptech, tak se kolem sebe ohání hokejkou.
Pro web Hokej.cz perspektivní útočník podrobně popisuje, odkud pramení jeho vztah k edukaci, reflektuje uplynulý ročník, pozvánku do reprezentace i spolupráci s naganským hrdinou Pavlem Paterou...
Jako vášnivého rybáře se musím zeptat, jak vám přes léto braly? Vlastně jsem letos žádné ryby ani nestihl. (usměje se) Ale bylo to hezké, zajel jsem si na dovolenou, strávil nějaký čas s rodinou. Na konci července, když máme ještě volno, ale bylo špatné počasí.
Provětrat si hlavu a přijít na jiné myšlenky je důležité... Jo, sezona byla dlouhá a je potřeba si od ní odpočinout – připravit se fyzicky i mentálně. Vyčistit si hlavu je hodně důležité, abyste zase získali chuť.
V jaké fázi je vlastně vaše studium univerzity? Zdaleka nemám hotovo, většinu mám před sebou. Dokončil jsem druhák, teď jdu do třeťáku a čeká mě psaní bakalářky plus státnice. Uvidíme, jestli to letos všechno zvládnu. (usměje se)
„Dokončil jsem druhák, teď jdu do třeťáku a čeká mě psaní bakalářky plus státnice.“
Vít Jiskra, útočník HC Energie Karlovy Vary
Téma už jste si vyhlédl? Jo, mám vypracovaný záměr i zadání. Popravdě se na to vůbec netěším a nevím, o čem budu psát. Ale aspoň mám téma spojené se sportem – sportovní marketing v profesionálních sportovních klubech se zaměřením na ten náš.
Už pár let směřujete k tomu, že si budete vydělávat hokejem. Nevkrádaly se vám do hlavy úmysly, že se na to vybodnete? Ono je to právě úplně naopak. Když jsem přecházel z juniorů do áčka, tak jsem nevěděl, jestli se hokejem zvládnu živit. V tu dobu jsem věděl, že bych nezvládl dělat oboje, jezdit někde po první lize a každý den se rvát o místo, plus do toho stíhat vysokou školu. V 19 letech jsem si dal pauzu, ale měl jsem v hlavě, že kdyby se mi to povedlo, tak se ke škole budu chtít vrátit. Naštěstí jsem měl tu možnost, takže myšlenky, že bych se na to vykašlal, vůbec nemám. Spíš si to chci dodělat a pokračovat na magistra nebo inženýra.
Dobře, ale v 19 letech jste tedy vsadil primárně na hokej, chápu to správně? V tu chvíli ano. Měl jsem za sebou maturitu z gymplu a věděl jsem, že je jedno, kdy nastoupím na vysokou školu. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Teď stíhám oboje.
Uvažovali v podobném duchu i vaši vrstevníci? Ne všichni myslí na jiné alternativy, pak se přihodí zranění a nastává trabl. U sebe jsem to měl vždycky nastavené tak, že hokej se školou jsou propojené. Chodil jsem osm let na gympl, byla tam zadní vrátka. Myslím, že by to tak mělo být. V dnešní době to jde určitě nahoru, kluci se o to zajímají víc, ať už jde o vysoké školy u nás nebo univerzity v Americe. Hodně z nich tam právě kvůli nim zůstává. Pak se můžou vrátit ve 24 letech a jít do dospělého hokeje u nás. Tuhle cestu prošel třeba Pepa Myšák, který k nám teď do Karlových Varů přišel.
„Chci v tom mít nastavené hranice, aby na mně nebylo poznat, že jsem ve stresu z něčeho jiného.“
Vít Jiskra, útočník HC Energie Karlovy Vary
Nenarazil jste na trenéry, kteří po vás dupali, abyste si hlavu primárně nastavil na hokej? Měl jsem štěstí, že jsem se s nimi nesetkal. Vždycky jsem se snažil, aby to co nejméně zasahovalo do mojí hokejové kariéry. Člověk se někdy po nocích učí, nebo jde po tréninku na zkoušku, ale musí si umět nastavit hlavu tak, že teď je na tréninku a má práci tam. Odjet tuhle část na 120 %, potom je na řadě škola. Zase přepne a myslí na něco jiného. Chci v tom mít nastavené hranice, aby na mně nebylo poznat, že jsem ve stresu z něčeho jiného.
Přepněme na ryze hokejová témata, moc negativních věcí byste na ní nenapočítal, ne? Ohlížím se za ní určitě pozitivně, ale negativ bych tam našel hodně. Přede mnou samotným i celým týmem je dlouhá cesta a sice jsme došli do čtvrtfinále, ale pořád jsme nevyhráli titul. Pak by tam žádná negativa nebyla. První věc je jednoznačně to, že jsme vypadli z play off. Na své osobní cestě člověk taky pořád musí pracovat a řešit své nedostatky.
Fajn, ale z týmového pohledu jste po 16 letech udělali čtvrtfinále, v pátém klání předkola zlomili Vítkovice… Na klubové úrovni to bylo super, uhráli jsme to doma. Euforie byla velká, lidi chodili, byla plná Mattoni Arena. Postoupilo se a najednou člověk šel do restaurace, kde se ostatní bavili o hokeji. To ve Varech dlouho v takové míře nebylo. Měli jsme z toho všichni velkou radost, ale za tak úspěšnou sezonu bych to nepovažoval. I tak jsme vypadli ve čtvrtfinále.
Pumpují do vás tohle nastavení trenéři, abyste stále nepolevovali? Navzdory tomu, že jste laťku píchli poměrně vysoko... Sám to tak mám v hlavě nastavené a myslím, že většina kluků z týmu. I trenéři to po nás vyžadují. Ono to tak je, hokej přece hrajeme proto, že chceme vyhrávat a získávat co nejvyšší příčky. Nechceme se spokojit se čtvrtfinále. Koukáme se na to tak, abychom byli lepší.
„Hokej přece hrajeme proto, že chceme vyhrávat a získávat co nejvyšší příčky.“
Vít Jiskra, útočník HC Energie Karlovy Vary
Když jste ve čtvrtfinále změřil síly s Kometou, napadlo by vás, že vyřídí favority a sebere titul? Myslím, že to byla hodně vyrovnaná série. Došla do šestého zápasu, všechny byly o gól. Mělo to všechny parametry play off série, podle mě jsme vůbec netahali za kratší konec. Doteď nás může mrzet, že jsme s nimi vypadli.
Když si vzpomenu na rozpačitý odpich sezony, tak jste formu načasovali příhodně... Rozhodně nikdo nepředpokládal, že budeme mít slabší začátek. Prostě to tak přišlo, prvních pár zápasů jsme nezvládli. Furt se skládala sestava, hledaly se nejlepší možnosti, jak tým bude fungovat. Přišlo hodně nových kluků, všichni si zvykali, trenéři nás poznávali jako hráče. Chvíli trvalo, než si to sedlo. Ale byla tam trpělivost, ať od trenérů nebo vedení. Všichni jsme cítili důvěru a nakonec jsme jim to vrátili.
Poznal jste i vy trenéra Pavla Pateru? Traduje se o něm, že kam přijde, tam má přirozený respekt. Společně s panem Moravcem vyhráli Nagano, těch zlatých medailí mají spoustu. Rozhodně to jsou velké persony, legendy českého hokeje. Už jenom to ve všech vyvolává respekt. Měli ho jako hráči, mají ho jako trenéři. Myslím, že jsme po většinu sezony šli za naší hrou, kterou nám vytyčili.
Ve výstupech pro novináře nebývá extra výřečný, v kabině je to jiné? Ani moc ne. (usměje se) Ale když něco říká, tak to má hlavu a patu. Důležité věci vždycky přesně víme. Něco si asi nechává pro sebe, ale když je něco potřeba sdělit, tak to řekne.
„Vždycky jsem si říkal, že není potřeba dělat velké skoky, ale furt krůček po krůčku růst.“
Vít Jiskra, útočník HC Energie Karlovy Vary
Co progres z osobního hlediska, poskočil jste opět o stupínek výš? Asi jo, udělal jsem krůček nahoru. Teď jde o to u toho vydržet. Pro mě to byla teprve třetí plnohodnotná sezona v extralize, takže nejspíš můžu být spokojený. Posunul jsem se nahoru v týmové hierarchii. Chtěl bych přispět k tomu, abychom se posunuli i na vyšší příčky. Vždycky jsem si říkal, že není potřeba dělat velké skoky, ale furt krůček po krůčku růst. Snad v tomhle trendu budu pokračovat, budu pro to dělat maximu.
Prostředí v Karlových Varech vám pro tenhle plán vyhovuje? Jsem Varák, nikde jinde jsem nehrál. Prošel jsem si takovou typickou českou cestou – do 18 let v juniorech, pak člověk nakoukne do první ligy. Odehrál jsem tři sezony v první lize, pak dostanete pár minut čuchnout v extralize. Na časy v Sokolově budu vždycky hrozně rád vzpomínat, byla tam super parta, která mi ulehčila přechod do dospělého hokeje. Když jsem z něho přecházel do Varů, tak jsem to měl o to jednodušší. Od 21 let jsem zůstával nastálo v extralize.
Jaký dojem na vás udělala jarní účast v reprezentaci? Když jsem tam jel, tak jsem byl hrozně nervózní a nevěděl, co od toho čekat. Furt jsem se ptal kluků co tohle a tohle… (usměje se) Je tam třeba Pleky, proti kterému jsem ještě hrál a najednou je to trenér, tak jsem nevěděl, jestli mu mám tykat nebo vykat. Ale kluci byli super, parta tam drží pospolu, týdny v reprezentaci jsem si hrozně užil. Byla to zase nová zkušenost. Hrozně moc mi to dalo a ukázalo, na čem musím pracovat, abych byl schopný na této úrovni někdy hrát.
Povídejte... Stručně? Musím zlepšit úplně všechno. (směje se) Ne, ale rychlost hry je na mezinárodní úrovni o něco vyšší. Všechno se dělá v pohybu, klade se na to důraz. V extralize je hra možná taktičtější, stojatější, v nároďáku všechno děláte ve stoprocentní rychlosti. Plus co vím, tak musím zapracovat na osobních soubojích, trochu zesílit. Ale to je za mě u mladších hráčů normální, navíc jsem takové subtilnější postavy. Abych se mohl prosadit na mezinárodní úrovni, tak musím udělat ještě hodně krůčků.
„Rodiče si ze mě vždycky dělali srandu, že všechno komentuju.“
Vít Jiskra, útočník HC Energie Karlovy Vary
V médiích jsem zahlédl, že tíhnete ke sportovnímu komentování, co je na tom pravdy? Někde jsem říkal, že by mě to bavilo. Odmalička sleduju nejen hokej, ale všechny sporty. Rodiče si ze mě vždycky dělali srandu, že všechno komentuju. Snažím se na to mít objektivní názor, fakt mě zajímá většina sportů. Když jsem byl malý, tak jsem sledoval všechno – fotbal, tenis, olympiádu… Vždycky jsem k tomu měl co říct. Třeba by mě to někdy bavilo a naplňovalo.
Hokejoví experti se velmi často rekrutují z řad bývalých hráčů, na loňském MS v Praze třeba bavil Jakub Voráček... Oni ti experti jsou bývalé hokejové hvězdy. To musím ještě nejdřív zapracovat na tom, abych měl dobrou kariéru. Pak to budu mít třeba snazší v tomhle odvětví. (usměje se)
