Poslední zápas odehrál Lukáš Vopelka v říjnu 2024, poté následovaly vážné zdravotní trable, tři chirurgické zákroky a nejistota. „Před třetí operací jsem si říkal, že kariéru budu muset ukončit, že už to nepůjde,“ přiznává v rozhovoru pro Hokej.cz někdejší útočník Zlína, Českých Budějovic nebo Slovanu Bratislava.
Jak to vypadá s vaším návratem na led? Dělám pro něj všechno. S radostí můžu říct, že nyní jsem připravený. V brzké době agent začne sondovat zájem u klubů. Uvidíme, jak se situace vyvine a kam zamířím.
Jaká máte od nového angažmá očekávání? Počítáte s tím, že po dvou letech bez hokeje je možné, že budete začínat v nižší soutěži? Samozřejmě chci hrát na co nejvyšší úrovni, ale jak říkáte, pauza byla dlouhá. Mám hlavně radost, že jsem se k hokeji dokázal vrátit. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že kariéru budu muset ukončit.
Kdy třeba? Když bylo potřeba, abych podstoupil třetí operaci během necelých dvou let. Na první operaci jsem byl v říjnu 2024. K návratu mělo dojít na konci sezony, před play off. Jenže po prvním ledu mi noha strašně otekla a druhý den jsem se na ni skoro nemohl postavit. Zjistilo se, že se mi do nohy vrací záněty. Následovala druhá, nakonec i třetí, rozsáhlejší operace. V tu chvíli jsem si říkal, že s hokejem fakt budu muset skončit. Loni jsem čtyři až pět měsíců strávil na různých antibiotikách, což nebylo nic příjemného. Nikdy už nic takového nechci zažít. Nicméně po třetí operaci se stav kolene výrazně zlepšil. Proto jsem si řekl, že pro návrat udělám maximum.
Jak probíhal váš návrat do tréninkového zatížení? V první řadě šlo o fyzickou kondici a připravenost. Následovaly tréninky na ledě. Chtěl bych poděkovat agentovi Petru Peleškovi a stejně tak Nicholasi Langovi. Díky nim jsem mohl absolvovat opravdu hodně tréninkových jednotek na ledě, což mi dost pomohlo.
„Loni jsem čtyři až pět měsíců strávil na různých antibiotikách.“
Lukáš Vopelka
Na druhou stranu trénink a zápas jsou odlišné věci. Nemáte trochu strach, co koleno udělá při maximálním vypětí? Věřím, že to bude dobré. Postupem času jsme se na trénincích věnovali i soubojům u mantinelů a podobným věcem. Koleno drží, necítím žádnou limitaci.
Když jsem nedávno mluvil s Vojtěchem Mozíkem, který se k hokej taky vrací po dlouhém zranění kolene, říkal mi, že bude používat speciální ortézu vytvarovanou podle tvaru nohy, která má minimalizovat riziko dalšího zranění. Plánujete něco podobného? Ano, budu mít totéž.
Čemu jste se věnoval v době, kdy jste nemohl hrát hokej? Dá se říct podnikání. Krátkodobě jsem pronajímal byty.
Je to něco, v čem se vidíte i po konci profesionální kariéry? Asi ano. Záležitosti ohledně bytů mě vždycky zajímaly. Navíc je to oblast, ve které si i během kariéry můžete slušně rozšiřovat obzory.
Lukáš Vopelka | Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
Mnozí vás považují za hokejového cestovatele: okusil jste českou extraligu, slovenskou extraligu, ICEHL i KHL. Kde vás to sedělo nejvíc? Řekl bych, že v české extralize. Systémově i mentalitou je to pro mě nejbližší soutěž, ve které jsem hrál.
Bodově nejpodařenější štaci jste zažil ve Zlíně... Nikdy jsem nebyl primárně bodový hráč, moje úkoly jsou jiné. Ale je pravda, že ve Zlíně si všechno sedlo a já vyčníval i v produktivitě. Rád na to angažmá vzpomínám, jen je škoda, že o rok později jsme sestoupili. V té sezoně jsem byl poměrně dlouhou dobu zraněný, nicméně od začátku bylo zřejmé, že naše situace je kritická.
„Nikdy jsem nebyl primárně bodový hráč, moje úkoly jsou jiné.“
Lukáš Vopelka
Věříte, že se Beranům návrat do nejvyšší soutěže podaří? Přál bych jim to. Pořád jsem s některými kluky v kontaktu, když hráli finále v Jihlavě, jezdil jsem se na ně dívat. Návrat do extraligy každopádně není nic jednoduchého. Stačí se podívat na Motor, taky jim to trvalo dlouho. Navíc postoupili v sezoně poznamenané covidem, takříkajíc od stolu.
I na Motor máte fajn vzpomínky, ne? Jo, krásné. Taky ho sleduju, už proto, že bydlím zhruba 500 metrů od stadionu.
To můžete pravidelně chodit na zápasy… No… Loni jsem snad nebyl. Většinou koukám na přenos.
V patnácti letech jste odešel do Švédska, něco takového si většina mladých neumí představit. Jak na tohle období vzpomínáte? Pět let ve Švédsku mi dalo strašně moc. Hokejově i lidsky. Osamostatnil jsem se, naučil se o sebe postarat… V neposlední řadě jsem měl štěstí i v tom, že rodiče mi to umožnili.
„Pět let ve Švédsku mi dalo strašně moc. Hokejově i lidsky.“
Lukáš Vopelka
Váš odchod do ciziny museli oplakat, co? Hlavně mamka. (usmívá se) Byla jiná doba, než je teď. Dneska můžete být díky sociálním sítím v kontaktu s kýmkoliv nonstop. Tenkrát, když jsme odjeli na trip, tak o mně rodiče několik dní nevěděli. Vezměte si, že patnáctiletý kluk si najednou musí sám bez pomoci uvařit nebo vyprat…
Ale poradil jste si… Nakonec jo, i když začátky byly těžké. (směje se)
Doporučil byste dnešním mladým hokejistům, aby se vydali do ciziny? Složitá otázka, která má dvě roviny. Ze životního pohledu určitě ano, z toho hokejového záleží na zvážení. Práce s mládeží je dnes u nás na mnohem, mnohem vyšší úrovni než před patnácti lety. Před nedávném jsem byl na ledě s mladými kluky a hodně mě překvapila jejich technická zdatnost. Když jsem přišel do Švédska, měl jsem výrazně víc prostoru na ledě i v posilovně. Přístup k tréninkům byl na profesionálnější úrovni, v tom jsme v Česku za poslední roky udělali velký pokrok.
