Trejbal o nabídkách z extraligy, Petmanech nebo Finsku: Znám hráče, co jsou v armádě

Ondřej Trejbal | Foto: X SaiPa

30. července 2025, 19:28

Pavel Mandát

• Zahraničí
• SaiPa Lappeenranta

Pro české fanoušky je Ondřej Trejbal tak trochu ve stínu, ale ve Finsku si řízný obránce udělal parádní jméno. Ostatně letos pomohl SaiPě k historickému úspěchu v podobě stříbrných medailí. Navíc byl druhým nejvytěžovanějším obráncem týmu. V obsáhlém rozhovoru mluví o aktuální štaci, případném návratu do Česka nebo zámořské NCAA.

Převládá ve vás radost ze zisku stříbrné medaile, nebo smutek z prohraného finále?
První týden po finále byl těžký, ale teď už převládá radost. Jsem pyšný, co jsme jako podceňovaný tým dokázali.

Takže už má svoje čestné místo?
Jo, rodiče ji mají vystavenou u sebe doma. (usmívá se)

Co vám ve finále proti KalPě chybělo?
Hrály proti sobě dva výborné mančafty, rozhodovaly detaily. KalPa v nich byla lepší, hráli jednoduchý hokej, což jim nakonec pomohlo k titulu.

Možná se projevily i zkušenosti, ne? Neměli jste moc hráčů, kteří by si finále osahali.
Určitě, soupeř byl zkušenější. SaiPa má prakticky každý rok mladý tým, ale myslím, že to na druhou stranu může být naše výhoda… Co ztrácíme ve zkušenostech, doháníme bruslením a celkově velmi dobrou kondicí. Jak říkám, druhé místo je pro nás skvělý úspěch.

Jasně, když uvážíme, že loni byla SaiPa suverénně nejhorší mančaft finské nejvyšší soutěže…
Právě… Přes léto se ale změnila spousta věcí. Přišel nový generální manažer Harri Aho, který působil celou jednu dekádu v Kärpätu, kde vyhrál několik titulů. No, a opomenout nesmím ani nový realizační tým pod vedením Raima Helminena, což je finská legenda. Obrovsky nám pomohl, vzhlíželi jsme k němu. Z každého hráče dokázal dostat maximum, ačkoliv přišel k týmu, který už byl hotový a nemohl tak ovlivnit jeho skladbu.

Ondřej Trejbal | Foto: X SaiPa

Helminen na mě během hráčské kariéry působil dost nesmlouvavě, je takový i jako trenér?
Na střídačce je spíše tichý. Když potřebuje zvýšit hlas, dělá to v kabině během přestávek. Ale když se mu něco nelíbí, dokáže zařvat i při hře. Stejně tak umí hlasitě chválit, což je za mě super. Fakt mu nasloucháme.

Po finále vám odešlo několik důležitých hráčů, je to daň za úspěch?
Asi ano. Některým klukům se otevřely dveře do zahraničí, jiní změnili kluby v rámci finské ligy. Roli nejspíš hraje i rozpočet, protože ten náš se podle mě pohybuje ve druhé polovině tabulky. Každopádně zdravé jádro zůstalo, k tomu přišli noví kluci. Věřím, že SaiPa buduje něco speciálního a že budeme hrát nahoře i v budoucnu.

Produktivní duo bratrů Petmanových zamířilo do Plzně, co můžou Škodovce přinést?
Oba jsou povahově super kluci, ale co se týče stylu hokeje, je každý úplně jiný. Každopádně jsou to dříči, nic nevypustí a jdou si za úspěchem. U nás patřili mezi lídry kabiny, takže je škoda, že odešli. Ale samozřejmě jim přeju, ať v Plzni uspějí.

Obránce Mark Pysyk zase podepsal ve Spartě, toho byste popsal jak?
Přišel k nám až na přelomu listopadu a prosince, ale do týmu okamžitě zapadl. Výborný defenzivní obránce, který téměř nechybuje. Ostatně v NHL odehrál přes 500 zápasů, což mluví za vše. Spartě podle mě hodně pomůže.

Ještě před pár lety nebylo zvykem, že by TOP hráči z finské ligy mířili do Česka. Vnímají Finové rostoucí prestiž extraligy?
Jednoznačně. Vědí, že v české extralize jsou momentálně v rámci Evropy TOP finanční podmínky, což je láká. Bratři Petmanové i Mark Pysyk se mě ptali na život v Česku – řekl jsem jim, že se u nás žije parádně. Asi i tohle je přesvědčilo, že nabídky vzali.

Vás extraligové kluby nelanařily?
Několik nabídek z Česka jsem měl, ale rozhodl jsem se zůstat ve Finsku. Vyhovuje mi zdejší soutěž i zdejší život.

Dobře, ale kdybyste se vrátil do Česka, možná by bylo blíže do reprezentace, ne?
Možná ano, ale čas na návrat do Česka podle mě teprve přijde. Ve Finsku mě čeká teprve třetí rok a jak říkám, líbí se mi tady. Cítím, že si můžu vybudovat silnou pozici.

Nebuďte přehnaně skromný, silnou pozici už máte, ne? Letos jste byl druhým nejvytíženějším bekem SaiPy…
Ale víte jak, každá sezona začíná od nuly. Máme tady nové kluky, nedostanu nic zadarmo. Musím makat naplno, aby na mě trenéři opět spoléhali.

V čem vás dva roky strávené ve Finsku hokejově nejvíc posunuly?
Asi v bruslení. Právě bruslení byla dřív moje slabina, kterou jsem potřeboval zlepšit.

Lappeenranta leží pár kilometrů od ruských hranic, vnímají Finové, že „za humny je drak“?
Když jsem se rozmýšlel, jestli nabídku vezmu, zrovna začala válka mezi Ruskem a Ukrajinou, takže mě logicky trochu znervóznělo, že hranice s Ruskem jsou tady zhruba půl hodiny cesty. Na druhou stranu Finsko je součástí NATO, hranice si opravdu pečlivě hlídají. Navíc mají povinnou vojenskou docházku. Každý, kdo dovršil věk osmnácti let, musí na půl roku až rok do armády.

Dovedete si představit, že byste povinnou vojenskou docházku musel v Česku taky absolvovat?
Upřímně? Nedovedu si to představit. Nicméně ve Finsku na tohle kladou velký důraz. Kdo by povinnou vojenskou docházku nesplnil, může očekávat problémy. V krajním případě vyhoštění ze země. Znám několik hráčů, kteří jsou teď během léta v armádě.

Možná i to je dobrá letní příprava, co?
Kluci, kteří už v armádě byli, mi říkali, že je to fakt záhul. Jedou naplno od šesti ráno, takže asi jo. (usmívá se)

Ondřej Trejbal | Foto: Facebook SaiPa

Čtyři roky jste strávil v zámořské NCAA. Máte pocit, že tahle univerzitní soutěž získává u evropských manažerů stále větší kredit?
Podle mě ano. Můžeme vidět, že v NCAA hrají vynikající hráči. I takoví, kteří prošli prvním nebo druhým kolem draftu. Liga má vysokou úroveň. Je to super příležitost, jak hrát hokej na kvalitní úrovni a zároveň vystudovat. Když je vám třeba osmnáct, je dobré myslet na zadní vrátka, protože stačí jeden souboj a hokejová kariéra nemusí vyjít.

Ptají se vás manažeři na bývalé spoluhráče z univerzity?
Docela dost. Vědí, že jsem NCAA hrál čtyři roky, mám tím pádem slušný přehled. Třeba loni jsem doporučoval k nám do klubu jednoho šikovného mladého obránce z Finska. Jsem rád, když můžu pomoct.

Hokejově pocházíte ze Žďáru nad Sázavou, kde byli vašimi vrstevníky Martinové Nečas a Kaut. V čem je kouzlo klubu, který ve skromných podmínkách dokáže pravidelně vychovávat hráče pro profesionální úroveň?
Naše generace byla do hokeje zapálená. Když jsme zrovna nebyli na ledě, hráli jsme hokejbal, hýbali jsme se… Trénovali nás v podstatě naši tátové. I to zajišťovalo, že hokejem jsme žili úplně všichni. Myslím, že právě tohle hrálo velkou roli.

Říkali jste si už v mládí, že jednou budete hrát vrcholový hokej?
Já ne, byl jsem prostě rád, že se hokeji můžu věnovat. Bavila mě hra i kolektiv na zimáku, ale vůbec jsem nesnil o tom, že bych se jednou dostal na profesionální úroveň. Ale třeba Neči o tom měl jasno vždycky, on byl už od mládí nastavený tak, že se jednou dostane do NHL a že v ní bude vyčnívat.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí
• SaiPa Lappeenranta