Tourigny: Šikula, co nechtěl do útoku. Francouzsky se nedomluvím, ale fans máte skvělé
Miguël Tourigny
|
Foto: Michal Dědič
Hned od září se stal miláčkem pardubických fans: Miguël Tourigny boduje v každém druhém zápase, hlavně ale baví svým kreativním herním stylem. Patří k němu ofenzivní výpady, překvapivá řešení, odvážné přihrávky, i dlouhé vlasy...
Jaká očekávání jste měl před příchodem do Pardubic?
Upřímně, moc jsem nevěděl, co čekat. Jen jsem věděl, že Dynamo je jeden z největších klubů v Evropě. Těšil jsem se sem – a hlavně se mi líbil plán, který se mnou klub měl. Sedělo to s tím, co jsem si představoval já, takže to zapadlo perfektně.
Věděl jste něco o evropském hokeji, než jste sem přišel?
Vůbec. O Evropě jsem nevěděl nic, dokud jsem před třemi lety nepřišel hrát na Slovensko. Všechno pro mě bylo úplně nové.
Je neobvyklé, aby se draftovaný hráč vydal tak brzo do Evropy.
V tom věku to není běžné, spíš to dělají starší hráči. Začátky byly těžké, ale časem jsem si zvykl a dnes se mi tady líbí.
„Plán klubu se přesně shodoval s tím, co jsem hledal já.“
Byla to pro vás příležitost přejít z juniorského do profesionálního hokeje?
Určitě. To byl můj největší skok – z juniorů mezi profíky. Bylo to náročné i proto, že jsem poprvé žil mimo domov, poprvé sám v bytě… Ale kluci, hlavně zahraniční hráči, mi tehdy hodně pomohli a já se postupně dostal do rytmu profesionála.
Přesto jste ještě zkoušel šanci v Severní Americe.
Podepsal jsem smlouvu v AHL a věřil jsem, že tam budu hrát. Jenže tehdy podepsali hodně obránců, takže jsem byl dole v pořadí. Bral jsem to ale tak, že jsem aspoň blízko domova – za rodinou jsem to měl 45 minut – a byl jsem tam šťastný. Samozřejmě chcete hrát v nejlepší možné soutěži, ale sezónu jsem si nakonec užil.
„V AHL jsem odehrál jen přípravné zápasy.“
Je pro ofenzivní obránce těžší dostat šanci v AHL?
Nevím. Nikdy jsem tam neodehrál regulérní zápas, jen přípravné. Tam jsem pár příležitostí měl, ale těžko říct. Je to hlavně o šanci – když mají starší hráče, mladým tolik nevěří.
Zato letos v Pardubicích jste měl skvělý start sezony.
Prostě si jen užívám hru, vychutnávám si každý moment na ledě. Je tu skvělé hokejové prostředí, i skvělý tým. A deset tisíc fanoušků? Ta vaše česká atmosféra, to je něco. Chcete se před nimi ukázat, předvést jim dobrý hokej.
Širší led, lepší diváci
Jak vnímáte pardubický kotel?
Lidi jsou hluční, zpívají chorály. Ale v rámci slušnosti, není to tak divoké jako třeba v Žilině – tam jsou fanoušci opravdu šílení. (směje se) Tam bylo více ultras, dostávali se do problémů.
Proběhla i nějaká bitka na tribuně, že? V únoru během duelu s Nitrou.
Právě, to byla jedna z těch situací. Na stadionu musel zasáhnout policie.
Vidíte rozdíly mezi českou a slovenskou nejvyšší soutěží?
Co se týče stylu, je to dost podobné. Ale tady je spousta hráčů, kteří hráli aspoň chvíli NHL, a je to vidět na detailech. Jinak je to prostě hokej. O tolik rychlejší mi to nepřipadá – zrovna rychlost je jedna z mých silných stránek.
Bruslení vám jde skvěle…
To mám v sobě od mala. Bruslení mi vždycky šlo.
„Bruslení a kreativní hra? To je moje DNA.“
A kreativita taky, rád tvoříte hru.
To je moje DNA. Když vidím šanci něco vytvořit, jdu do toho. Dělám to instinktivně, ani nad tím nepřemýšlím.
Nechtěl jste být útočník?
Chvíli jsem jako malý hrál i v útoku, ale nebavilo mě to. Víc mě baví být obránce, podporovat útok a pak být zase první vzadu.
Na začátku sezóny nastupovalo za Dynamo osm obránců. Věřil jste, že získáte místo?
Soustředím se jen na svůj výkon. Když se dobře připravím, můžu si věřit. Jasně, hra na osm obránců není tolik častá. Je tu konkurence, což je ale dobré i pro nás všechny. Každopádně trenér rozhoduje, my se přizpůsobíme.
Miguël Tourigny | Foto: Lukáš Fabián
Z Québecu až do extraligy
Říkal jste, že pro vás na Slovensku bylo těžké žít sám. Už v mládeži jste ale odešel z domu, že?
Ve čtrnácti. Nebylo to jednoduché, i když jsem byl kousek od domova. Pak ve dvaceti jsem poprvé odjel do Evropy – jiný jazyk, všechno nové, neuměl jsem ani pořádně vařit. To byla nejtěžší změna.
Je v Quebecu hokej pořád sport číslo jedna?
Na sto procent. Nic se tomu nepřibližuje. V Kanadě je hokej všude – narodíš se a hned tě postaví na brusle.
Jste frankofonní Kanaďan?
Ano, první jazyk je francouzština. Anglicky jsem se učil, když jsem byl malý, ale v juniorech ji člověk moc nepoužívá, takže jsem ji skoro zapomněl. Na Slovensku jsem se v angličtině zlepšil a dnes už mluvím plynule, jen někdy hledám slova.
Byl jste někdy ve Francii?
Ještě ne. Ale chci ji navštívit, možná na konci sezony.
Co pro vás znamenalo být draftovaný Montrealem?
Bylo to skvělé. Ale upřímně – draft by byl super od jakéhokoli týmu v NHL.
Ptám se trochu i proto, že legendou Canadiens je P.K.Subban.
V Kanadě ho zná každý, je obrovskou osobností. Jasně, rád jsem se díval i na jeho dovednosti, můj největší vzor byl ale Kris Letang.
„Poprvé jsem šel z domova za hokejem už ve 14 letech.“
Teď prý pomáháte v aklimatizaci Malcolmovi Subbanovi.
Pro něj to jsou první týdny v Evropě, všechno se na něj valí. Když se mě na něco zeptá, rád mu pomůžu. Jsem rád, že tu je. Další zábavný kluk do party.
Prý jste si už v létě zjišťoval podrobnosti o Červenkovi a Sedlákovi.
Jo, viděl jsem je na mistrovství světa, měli skvělé statistiky. Když jsem pak přišel sem, věděl jsem, co jsou zač.
Jaké to je, s nimi sdílet kabinu?
U Červenky je neskutečné, co předvádí v takovém věku, je obrovsky zkušený, je to znát i na tréninku. Pořád vtipkuje, je to takové velké dítě. Cítíte, že hokej miluje. Sedlák je typický lídr, energický centr. Dost pomůže, když jste na ledě s takovými hráči.
„Červenka je na ledě takové velké dítě.“
A zdá se, že fanoušci mají rádi i vás.
Těžko říct, protože většina mluví česky a já češtinu neumím. Ale mám fanoušky rád a vždycky jsem se snažil být lidem blízko. Doufám, že to cítí.
Učí vás spoluhráči nějaká česká slova?
Ano, ale většinou taková, která tu radši nebudu opakovat. Myslel jsem, že slovenština a čeština budou podobné, ale vůbec ne – pro cizince jsou to dva úplně různé jazyky. Něčemu už rozumím, ale mluvit neumím.
Je česká extraliga trochu fyzičtější?
Méně než doma v Kanadě, ale je dost intenzivní.
Sledují doma vaše zápasy?
Táta sleduje každý. I když pracuje, pustí si zápas vždycky. Rodina mě hodně podporuje.
Miguël Tourigny | Foto: Jakub Knap
Prý se k vám brzy přestěhuje přítelkyně.
Byla tu devět dní a v prosinci se sem přestěhuje natrvalo. Studuje v Kanadě kineziologii.
Jak daleko jste to dotáhl ve škole vy?
Dokončil jsem střední školu a to stačilo. Máme doma mléčnou farmu, takže to bylo tak – buď hokej, nebo farma. A na farmu školu nepotřebujete. (usmívá se)
Chcete rodinný podnik po kariéře převzít?
Pokud bude ještě fungovat, tak ano. Ale táta s bratrancem už nejsou nejmladší, uvidíme, co bude. Baví mě tam ale pomáhat, líbí se mi to prostředí i práce. V Kanadě mám zázemí, které mi maximálně vyhovuje.
„V Kanadě máme mléčnou farmu, jednou bych ji rád převzal.“
A co tedy říkáte na Pardubice?
Hezké, centrum i restaurace jsou super. Nemám si na co stěžovat. Navíc mám radši klidnější města než velká centra. Oproti Montrealu je to obrovský rozdíl, ale jak říkám, vyrostl jsem na venkově. Nicméně během reprezentační pauzy jsme si s přítelkyní o víkendu prošli Prahu, moc se nám to líbilo.
Je Tipsport extraliga lepší než severoamerická East Coast Hockey League?
Určitě, tady mají hráči víc zkušeností. V ECHL je to fyzičtější, říká se tomu „džungle“. Ale kvalita je tady o něco vyšší. O extralize a Pardubicích mi dával dobré zprávy už Nick Jones, se kterým jsme hráli v Žilině. Pořád jsme v kontaktu, stali se z nás dobří kamarádi.
Zmiňoval i cíle Dynama?
Jiné než titulové ambice ani být nemohou, ale nejdůležitější je zlepšovat se každý den. Titul je cíl, jenže vede k němu proces. A myslím, že zatím jdeme správným směrem.
Jak využijete pauzu během olympiády?
Možná někam pojedu, navštívím nějakou zemi. Uvidíme.
„Vyrostl jsem na venkově, ale Praha se mi moc líbila.“
Budete přát úspěch i Česku?
Jasně, ale až budou hrát proti Kanadě, volba je jasná, bude to prožívat celá země. McDavid a MacKinnon jsou nejlepší hráči na světě. Můžete čekat jen to nejlepší.
Je v Kanadě jiný systém rozvoje mladých hráčů než u nás?
Je to jiné. U vás se víc dbá na rozvoj a individuální přípravu už v mladším věku. U nás se víc hraje – hodně zápasů, škola, všechno dohromady. A naplno se do toho hokejisté opřou asi až v pozdějším věku, do té doby děti zkouší i více sportů. Ale těžko porovnávat, znám to u vás zatím jen krátce.
Vy jste v Dynamu ve 23 letech většinou nejmladší v kabině – máte nějaké povinnosti?
Ani ne. Jsou tam i mladší kluci. Když mi lídři něco řeknou, udělám to, ale většinou vyjíždím na rozbruslení první, takže toho moc nezvládnu. Mám předzápasovou rutinu – hudbu a klid. Nejsem typ, co se „hecuje“ už předem. Naladím se až, když začne zápas.
Miguël Tourigny | Foto: Jakub Knap
Share on Facebook
