„Máme co napravovat,“ to je jedna z prvních vět, kterou Radim Šimek během rozhovoru vypálil. Nekompromisně. Zkušený zadák dobře ví, že loňský ročník nebyl takový, v jaký na severu Čech doufali. O to větší je touha po lepších výsledcích. Liberecký kapitán mluví pro Hokej.cz o návratu do tygří smečky nebo o tom, v čem ho obohatilo osm let strávených za mořem.
Co si od nadcházející sezony přejete? Aby byla klidnější než ta loňská? Jo, určitě se to tak dá říct. Loňský rok nebyl dobrý, zranění a ani výsledkově se nám nedařilo. Fakt sezona k zapomenutí. Máme co napravovat, přičemž podle přípravy bychom na tom opravdu mohli být o poznání lépe. Snad si dobrou formu přeneseme do mistrovských zápasů.
Byl loňský ročník velkou zátěží na psychiku? Bez debat. Přišel jsem jako velká posila, jenže ze hry mě vyřadilo zranění a do toho jsme dlouhou dobu bojovali o to, abychom se vyhnuli baráži. Ačkoliv už mám hodně zkušeností, tohle nebylo nic příjemného
Jak jste vnímal lednovou libereckou rošádu na pozici kapitána? Chtěli jsme dát týmu impuls. Nechci mluvit za Tomáše, jestli z něj třeba spadla tíha, ale myslím, že tenhle krok pomohl týmu a koneckonců i mně samotnému.
Kolikrát jste v kabině zvýšil hlas? Minimálně, jsem spíš klidný kapitán. Mluvení v sobě nijak extra nemám, snažím se jít příkladem na ledě.
„Myslím, že změna kapitána pomohla týmu i mně samotnému.“
Radim Šimek, obránce Bílí Tygři Liberec
Liberecké výkony byly loni nevyrovnané, hrála roli relativní nezkušenost kádru? Myslím si, že určitě. Přišli mladí kluci, kteří měli původně obsadit místa ve třetí čtvrté lajně, ale nakonec dostali role, se kterými nejspíš nepočítali ani oni, protože jsme měli hodně zraněných hráčů. Tohle se na našich výkonech projevilo.
Mančaft prošel přes léto výraznou proměnou, jak na vás působí? Mám z toho dobrý pocit. Měli jsme fakt náročnou letní přípravu. Vlastně ani nevím, kdy naposledy jsem něco tak náročného zažil. Tréninky jsou velmi tvrdé a myslím, že se nám je daří přenášet do zápasů. Věřím, že pro každého soupeře budeme nepříjemní.
Bude liberecký projev pod vedením nového hlavního trenéra Jiřího Kudrny hodně odlišný? Nevím, jestli bych řekl hodně odlišný, ale změny vnímám už teď na základě přípravných zápasů. Přínos nových trenérů je podle mě znát.
„Tréninky jsou velmi tvrdé.“
Radim Šimek, obránce Bílí Tygři Liberec
Mimochodem, vnímáte, že ačkoliv je vám teprve dvaatřicet, jste jedním z nejstarších členů liberecké kabiny? Popravdě ani ne. Na tohle se nesoustředím, i když je pravda, že kolem mě je dost mladých kluků. (usmívá se)
Témata jsou mezi mladými stejná, jako byla kdysi? Myslíte, jestli se pořád řeší holky a auta?
Tak nějak. To víte, že jo. Změnilo se to, jak k těmhle debatám přistupuju já. Dřív jsem se jich taky účastnil, teď kluky jen poslouchám, protože mám rodinu, takže místo holek probírám se staršími spoluhráči věci kolem dětí a podobně. (usmívá se)
Do extraligy jste se loni vrátil po osmi letech, v jakém stavu jste ji našel? Přijde mi, že je výrazně vyrovnanější, než byla v minulosti. Co si pamatuju, dřív hrálo prim prakticky pět klubů, dnes může každý porazit každého. Další věc, co mě překvapila, jsou brankáři. Každý tým je má velice kvalitní, česká brankářská škola je znát. I z pohledu trenérů brankářů.
Co vám při zpětném pohledu dala osmiletá zámořská štace? Hodně mě obohatila. Na některé věci budu vzpomínat rád, na jiné už tolik ne. Každopádně do života velká škola.
V čem nejvíc? Odstěhoval jsem se od rodičů a tehdy ještě s přítelkyní jsme byli odkázaní sami na sebe. Moje představa byla, že přiletím do Ameriky a někdo se tam o nás postará… Nabídne nám bydlení a podobně. Jenže prakticky všechno jsme si museli zařizovat sami. V tomhle to byl velký šok.
„Štace v zámoří pro mě byla velká životní škola.“
Radim Šimek, obránce Bílí Tygři Liberec
Ale sdílet jednu kabinu s hráči jako Thornton, Hertl nebo Burns za tyhle počáteční peripetie stálo, ne? Jednoznačně! Bylo úžasné sledovat, jak k hokeji přistupují a zároveň, jak jsou neustále pokorní. Obzvlášť v Americe mi přišlo, že čím víc toho hráč dokázal, tím byl přátelštější. Naopak „no name“ kluci měli často manýry.
Pořád myslíte na reprezentaci? Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Loni mi myšlenky na reprezentaci překazilo zranění třísla, ale pokud budu letos zdravý a bude se mi dařit, určitě bych národní dres rád oblékl.
