Slovenský šampion Ferenc: Vnitřní síla byla obrovská. Co telefonát z extraligy a Zlín?
Jakub Ferenc
|
Foto: HC Košice (oficiálna stránka)
V minulosti hrál řízný obránce Jakub Ferenc extraligu za Zlín, teď patří k hlavním oporám slovenských Košic. V tradičním hokejovém městě slavil během posledních tří let dva mistrovské tituly. V rozhovoru mluví o síle týmu, očekávání fanoušků nebo třeba o životě po konci profesionální kariéry.
Během posledních tří sezon jste s Košicemi dvakrát dokráčel k titulu. Dá se říct, který úspěch je pro vás nezapomenutelnější?
Těžká otázka, oba tituly mají něco do sebe. Nicméně titul ze sezony 2022/23 byl specifický v tom, že zhruba po sedmi kolech základní části jsme v tabulce neměli jediný bod, přesto se nám podařilo dokráčet k prvnímu místu. To bylo opravdu něco mimořádného.
Košice jsou jedním z nejzabezpečenějších hokejových klubů na Slovensku, takže úspěch dostáváte tak trochu příkazem, ne?
Před letošní sezonou nám bylo od vedení řečeno, že jednoznačným cílem je finále. Ale jinak si myslím, že tlak plyne především od odborné veřejnosti a fanoušků. Hokej je v Košicích sport číslo jedna, což přináší velká očekávání.
„Tlak plyne především od odborné veřejnosti a fanoušků.“
Letošní finále s Nitrou dospělo do sedmého zápasu, přičemž Košice v něm většinu času prohrávaly o dva góly. Přesto jste dokázali utkání otočit. Ukázala se právě tam největší síla mančaftu?
Když se ohlédnu za celou sérií, nepovedl se nám první zápas, který patřil Nitře. Poté jsme finále otočili na 3:1 a pátý zápas byl na programu v Košicích. Právě tady podle mě sehrálo roli velké očekávání veřejnosti. Každý už řešil, jak titul oslavíme, přičemž Nitra toho dokázala využít a srovnala na 3:3. Sedmý zápas byl loterie. Sice jsme v něm většinu času tahali za kratší konec, ale náš tým byl natolik zkušený, že jsme pořád věřili. Vnitřní síla byla obrovská. I před třetí třetinou, v době, kdy jsme nutně potřebovali alespoň vyrovnat, byl v kabině naprostý klid.
Pro vás to bylo první sedmé finále v kariéře. Nebyl jste ani trochu nervózní?
Nebyl, hrozně moc jsem se na ten zápas těšil. O něčem takovém sníte už od mládeže. Navíc my jsme zápas nakonec zvládli, o to krásnější to bylo. Pro tým, fanoušky… Neskutečná euforie.
„Sedmé finále? Moc jsem se těšil, o něčem takovém sníte od mládeže.“
Na straně Nitry stál váš někdejší zlínský spoluhráč Libor Kašík, proběhlo popichování?
Jasně. Čtvrtý zápas finálové série Libor nechytal, my po něm vedli 3:1. Potkali jsme se u autobusu a on na mě, že se příští zápas do brány vrátí a udělá všechno pro to, aby nám cestu k titulu ještě zkomplikoval. Splnil to. Chytal výborně.
Během posledních tří let na Slovensku vždy kralovaly Košice nebo Nitra. Jsou právě tohle aktuálně nejlepší slovenské týmy?
Podle statistik určitě ano. Myslím, že obě organizace fungují výborně. I Nitra se nahoře drží dlouho. Uvidíme, co přinese další rok. Znáte to, každá sezona je jiná.
Jakub Ferenc | Foto: Facebook HC Košice
Pomohl lize návrat Slovanu Bratislava?
Stoprocentně! Z hlediska prestiže i diváckého zájmu. Je to jako když kamkoliv v Česku v přijede Sparta – lidé na ni vždycky přijdou. Na Slovensku má stejné postavení Slovan.
Takže i pro Košice je Slovan největším soupeřem?
Podle mě ano. Vzpomínám si na první rok v Košicích, tehdy v týmu bylo hodně nových hráčů – asi i proto přišel do kabiny jeden ze sponzorů a řekl nám, že porazit Slovan je nejvíc. Od té doby to mám přesně takhle nastavené.
Jak byste vlastně porovnal českou a slovenskou extraligu? Máte bohaté zkušenosti s oběma soutěžemi…
Česká extraliga je rychlejší, máte v ní méně času na rozhodování. Zároveň je taktičtější. Styl Košic mi k českým týmům sedí, hru máme založenou na dobré defenzivě. Ale řada ostatních mančaftů hraje nahoru dolů. V prvním roce mi celkem trvalo zvyknout si.
„Česká extraliga je rychlejší, zároveň taktičtější.“
Možná je to o tom, že na Slovensku hraje hodně zámořských hráčů, kteří mají v DNA zkrátka útočení…
Stoprocentně. Tihle kluci sem přichází kvůli střílení gólů. I díky nim je hra otevřená.
Z Česka si vás pamatuju jako hráče, který často kraloval Radegast Indexu. Blokování střel vám nikdy nebylo cizí. Z tohohle jste na Slovensku asi nepolevil, že?
Máte pravdu. Košice mě braly jako defenzivního obránce a já se to snažím plnit. I když je velký rozdíl v jednotlivých systémech bránění, s čímž souvisí i to, že v současnosti nemám tolik bloků jako dřív.
Na druhou stranu, tělo vám za to poděkuje, ne?
V zápase bolest neřešíte. Když vidíte, že musíte blokovat, prostě do toho jdete. Myslím, že tenhle instinkt vypnout nejde.
„V zápase bolest neřešíte. Když vidíte, že musíte blokovat, prostě do toho jdete.“
Kromě českého občanství máte i slovenské. Neproběhly kontakty s tamní reprezentací, když zohledním jméno, které jste si na Slovensku udělal?
Nic neproběhlo. Ani se neupínám k tomu, že by v budoucnu mělo proběhnout. Už mám nějaký věk, možná, kdyby mi bylo kolem dvaceti… Jsem hlavně rád, že mě Košice vzaly. Není úplně běžné, že vám místo pro importy zabírá defenzivní obránce. Od zahraničních hráčů většinou čekáte kanadské body.
Jakub Ferenc | Foto: Facebook HC Košice
Odehrál jste přes 200 extraligových zápasů za Zlín. Jak na tohle angažmá vzpomínáte?
Parádně! S klukama jsem pořád v kontaktu. Mám v plánu se na ně vyrazit podívat, když mi vyjde chvilka. Lidsky fakt super, jsou to zážitky, které mi zůstanou do konce života. Jen mě mrzí sestup…
Byla sezona 2021/22 nejtěžší ve vaší kariéře?
Z psychického hlediska určitě ano. Když se vyhrává, je všechno snazší. Naštěstí jsme v kabině měli super partu, takže se to nějak zvládlo… Ale jak říkám, sestup mě mrzí i po letech.
Proč jste vlastně ve Zlíně po sestupu nezůstal?
Nabídka na pokračování přišla, ale s manželkou jsme si řekli, že vyzkoušíme Slovensko. Lanařili mě už během sezony 2020/21, tehdy jsem ale ve Zlíně měl platnou smlouvu.
„Ve Zlíně jsme měli super partu, ale sestup mě mrzí i po letech.“
Návrat do Česka vás neláká?
Po každé sezoně proběhnou nějaké telefonáty. Letos byl jeden dokonce z české extraligy, ale nedomluvili jsme se. Na Slovensku se nám líbí, nemáme si nač stěžovat.
Je vám 36 let, což není moc, ale z pohledu profesionálního sportovce ani málo. Už přemýšlíte, co po kariéře?
Řekl jste to hezky, není to moc, ale je to dost. (směje se) Samozřejmě o tom přemýšlím, ale rozhodnutí ještě nepadlo. Devět z deseti bývalých hokejistů vám řekne, že chtěli hrát, hrát, dokud to šlo. Já to mám stejně. Co bude dál, uvidíme. Věřím, že mám vybudovanou slušnou síť kontaktů, která mi v životě po kariéře pomůže.
Je ve hře, že byste se věnoval učitelství, které máte vystudované?
Nikdy neříkej nikdy, ale myslím, že tohle nebude první věc, po které bych skočil.
Share on Facebook
