Slovensko jako Třinec? Expert chválí Országha, cítí šanci na medaili: Už umíme zápas umlátit
Patrik Mitas, redaktor STV
(MILÁN, od našeho zpravodaje) Pokrývá dění okolo slovenské reprezentace, ptá se hráčů bezprostředně po zápasech. Reportér Slovenské televize Patrik Mitas teď v exkluzivním rozhovoru pro Hokej.cz rozebral úspěch národního týmu na ZOH 2026.
Podle zámořských analytiků má Slovensko na medaili šanci 35 procent.
To je docela vysoké číslo. Je to krátkodobý turnaj a naši mají formu a momentum, takže tomu ale nedávám malé šance.
Čím to?
Vidím tam více aspektů. Zásadní bylo, že jsme zvládli skupinový zápas s Finy, který nám udělal výsledek – tým jako kdyby pochopil, že můžeme hrát s každým. Zároveň zvládáme zápasy, které jsme v minulosti nezvládali. Dokážeme kontrolovat výsledek, dotáhnout dobře rozehraný zápas. Pod Craigem Ramsayem se výrazně zlepšil herní projev našeho týmu, ale nezvládali jsme klíčové zápasy – na domácím MS 2019 jsme prohráli s Německem, s Kanadou. V Tampere jsme vedli 2:0 nad Finskem, taky to nedopadlo výhrou. Teď třeba zápas s Itálií nebyl ideální. Ale potřebovali jsme ho uhrát, stejně jako výsledek se Švédy. Zvládli jsme obojí.
„Zvládáme zápasy, které nám dřív protekly mezi prsty.“
Hrají v tom klíčovou roli trenéři?
Myslím, že Vladimír Országh přinesl z české extraligy silný systém, který má tvrdé jádro v defenzivě. Určitě je jedním z aspektů, že jsme postoupili do semifinále. Zároveň má ale v týmu hráče, kteří mají formu. Martin Feherváry, Erik Černák, Pavol Regenda se chytil v San Jose, Dalibor Dvorský začal hrát v NHL hodně minut, Juraj Slafkovský měl skvělou fazonu. Šimon Nemec hrával možná trochu méně, než by si přál – stále hovoří o tom, že čím více hraje, tím je lepší a sebevědomější. Ale naše zámořské jádro mělo skvělou fazonu.
Na druhou stranu, když je možnost hrát aktivně, Slováci napadají, snaží se získat puk.
Ano, Vlado Országh nechtěl po Ramsayho odchodu měnit vše, spíše na něj navázal. Dodal tomu větší zodpovědnost, nebojíme se zápas prostě zavřít. Mluvili o tom i hráči na rozhovorech, že Finsko jsme porazili zbraněmi, kterými v minulosti dominovali oni! Zavřeli jsme střední pásmo a oni měli problém se k nám dostávat. Umíme reagovat na průběh zápasu. To je klíčové, to je ten největší rozdíl.
Na mistrovství světa se Slováci mezi nejlepších pět týmů dostali jen jednou za posledních devatenáct let. Na ZOH už počtvrté ze šesti pokusů…
Už před olympiádou jsem mluvil o tom, abychom neměli přehnaná očekávání, protože kvalita jiných týmů je tady v Miláně obrovská. A na mistrovstvích světa máme problém se dostat do čtvrtfinále. A teď je to celé naruby, Švédsko a Česko v semifinále nejsou. My – tým ze druhého až třetího sledu – jsme se tam probojovali.
Je to právě systémem a přístupem hráčů, kteří fungují, jako kdyby od začátku hráli play off?
Je to i shodou okolností. Po úspěšném prvním zápase s Finy se vytvořila parta. To je klíčový bod na krátkodobém turnaji, vy (Češi) jste byli jasným příkladem na domácím mistrovství světa, proto taky chtěl Radim Rulík stavět na tom silném jádru i na ZOH. U nás se teď z kvalitativně dobrých hráčů stala parta. Poznám to i z jejich rozhovorů, ať už jde o veterány jako Hudáček nebo Tatar, anebo o mladší kluky.
„Po první výhře se vytvořila parta.“
Opravdu?
Libor Hudáček dal hezkou paralelu, že když v reprezentaci začínal, věnoval se mu Miro Šatan. A že Hudáček by si nyní přál „vychovat“ Dalibora Dvorskéhéo, pomoct mu zkušenostmi v jeho rozvoji.
Šatan je teď šéfem slovenského svazu. Právě do jeho kanceláří směřoval kritiku Juraj Slafkovský, když vloni prohlásil, že na Slovensku hrají hlavně děti, kteří mají bohaté rodiče. Tahle kauza už nemá žádný vliv na vztahy s vedením reprezentace?
Miroslav Šatan už dříve odpovídal, že je to vykomunikované. V posledních měsících už se to nerozebíralo.
Je tedy pravdou, že výchova hráčů na Slovensku není ideální?
Podle mě je pravda někde uprostřed. Hokej je finančně hodně náročný střed. A jestli je ideální cestou odejít do zámoří? Zase záleží na konkrétním případu. Nitra ve slovenské extralize vychovává hráče nádherně – Adam Sýkora, Šimon Nemec, Tomáš Chrenko, Adam Nemec. Filip Mešár zase hrál spoustu minut v Popradu. Jiní šli zámořskou cestou, například Samuel Honzek přes WHL. Stále si ale myslím, že je to na Slovensku o jednotlivých ročnících, které se zrovna povedlo vychovat, či nikoliv. Slovo generace nepoužívám rád, to mi přijde jako označení pro hráče v rozmezí deseti let. Ale myslím, že trenéři u mládežnických reprezentací dělají dobrou práci.
Zpět k olympijským výkonům. Mám pocit, že Slovákům se povedlo skvěle vyladit chemii v jednotlivých formacích.
Trefili to skoro stoprocentně. Országhovo plus je v tom, že se nebojí reagovat na průběh zápasu. V zápase s Itálií nám to moc nešlo, tak kouč posunul Okuliara ze čtvrtého útoku k Dvorskému a Hudáčkovi. Najednou ten útok ožil, ožily i ostatní lajny. A proti Německu byl Oliver Okuliar jedním z nejlepších hráčů.
Pak máte „nechutný“ útok ve složení Regenda – Pospíšil – Kelemen.
Oni přesně potřebují zápasy, které teď přijdou. Ve čtvrtfinále s Německem byli nejvíce dominantní lajnou, dali tři góly. Ale je to i o jejich práci, kterou dělají bez puku. Dostávají se soupeři pod kůži, Kelemen neprohraje souboj, nabudí tím celý tým. I první formaci. Před gólem Kelemena na 2:0 tam byl totiž tvrdý zákrok na Slafkovského, který si pak ledoval krk. Ale když viděl Kelemenovu akci, vyskočil radostí ze střídačky a zapomněl, že ho vůbec něco bolí.
„Kelemen neprohraje souboj, nabudí tím celý tým.“
Juraj Slafkovský pak cítí, že tým nestojí pouze na něm?
Přesně tak. Pro celý první útok je to obrovská pomoc. Trenér si uvědomoval, že nemůže mít jen jednu elitní formaci, ale potřebuje rozdělit sílu.
Marián Gáborík chválil Slafkovského posun, že dospěl, neoplácí fauly, nerozhodí ho emoce. Spíš naopak!
Podepisuje se pod to i fakt, że se týmu daří. Souhlasím s tím, že Juraj je komplexní hráč. Není to jen silový útočník, který umí souboje. Ale využívá tělo, aby byl dominantní i při hře s pukem. Byl takový už v mládeži, přesně věděl, že má i rychlost a šikovné ruce. Předvádí to i v Montrealu.
Sebevědomí ukázal i jako poslední hráč u vlastní modré čáry, když „poslal na párek“ Draisaitla hezkou kličkou, otočkou…
On má i výhodu, že v Montrealu je tlak rozdělený na více hráčů. Je tam Suzuki, Caufield, Hutson, Demidov, Kapanen. Pro mě je ale Slafkovský zajímavý i z lidského hlediska. Máme ho rádi, protože jeho odpovědi v rozhovorech jsou jiné, veselé, vtipné. Vytáhne i něco hezkého na spoluhráče. To přece lidi zajímá. Je to marketingový produkt…
V NHL spíš vytvářejí mediálně strojové osobnosti.
Potvrdil mi to i Michal Handzuš. Snaží se o dokonalé hokejisty, kteří v rozhovorech odpovídají nacvičené odpovědi.
„Peter Čerešňák je u slovenských fanoušků podceňovaný.“
Co výkony slovenských obránců na olympiádě?
Absolutně špičkové výkony. Erik Černák potvrzuje, že je jedním z nejlepších defenzivních obránců v NHL, je tvrdý. Martin Feherváry je komplexní, plní roli u Šimona Nemce. Ten zase hraje 25 minut, což má rád. Daří se i Gernátovi, Koch plní funkcí, kterou má, je tvrdý, boduje. A chtěl bych vyzdvihnout Petra Čerešňáka, který odvádí skvělou zodpovědnou a poctivou práci, i když to fanoušci možná tolik nevnímají, protože nehraje NHL. S Německem tečoval Peterkovu střelu, která by jinak znamenala vedení 1:0 pro soupeře.
A Samuel Hlavaj? Na farmě Minnesoty neměl nejlepší čísla, dokonce chytal i v nižší ECHL.
Máme dva vyrovnané brankáře, Stanislav Škorvánek má také výbornou formu. Ale to, co předvádí Hlavaj? To je z říše snů, úspěšnost zákroků má přes 93 procent, chodí na něj 40 střel, je to fyzicky velmi náročné. On je ale velmi soustředěný, skvěle připravený. Poznal jsem to i na rozhovoru po čtvrtfinále, kdy se ani trochu neusmál. Stále na něm bylo vidět, že je mentálně ještě v zápase, že je ještě soustředěný ve své bublině. Taky s ním dobře pracuje Ján Lašák. Nejdůležitější pro Hlavaje je to, že cítí důvěru. Ví, že v reprezentaci vždy dostane šanci chytat klíčové duely.
Patrik Mitas, redaktor STV
Share on Facebook
