Před brankou leží „money“. Bolí to, ale já to mám rád, culí se výtečný Mareš
Maxmilián Mareš
|
Foto: Martin Voltr
(EDMONTON, od našeho zpravodaje) Sledovat dravost Maxmiliána Mareše a jeho práci před brankou? To bývá občas velká radost, což potvrdil i v utkání české osmnáctky proti Německu. Dvoumetrový liberecký čahoun umí prodat jak svoje parametry, tak i dovednosti. V Edmontonu ukazuje, že kanadský led mu v sezoně před draftem může zachutnat!
Máte za sebou první ostré vítězství na turnaji. Jak jste spokojený s reparátem za úvodní porážku?
Určitě jsme spokojení. Myslím, že jsme dobře vstoupili do utkání. Včera jsme do něj taky vstoupili dobře, akorát jsme nevyužili šance, co jsme měli. Dneska ale všechno vyšlo. Pokračovali jsme v tempu, které jsme nasadili na začátku, dali jim pár rychlých gólů a potom už to šlo celkem hladce. Poříd jsme ale museli makat a dávat si pozor, aby nám nedali rychlé góly a nedostali se zpátky do zápasu. Snažili jsme se to kontrolovat.
Dá se říct, že vás na správnou cestu nasměrovaly přesilovky? Proti Američanům se vám vůbec nepovedly, co se změnilo?
Včera jsme podle mě měli strašně pomalý přístup k přesilovkám. Nečekali jsme tempo, s jakým na nás Amerika vletěla. Dávali jsme si pomalé přihrávky a vůbec jsme nestříleli. Nebyl na to žádný čas. Dneska jsme si to prostě nahráli, vystřelili a dorazili. Klasika, když to nejde nahrávkou, tak střelou. A to prostě funguje vždycky.
Michal Hartl po utkání s Německem
Jednoduchost a důraz, právě to máte v popisu práce vy osobně. Říkal jste si, že se před branku musíte natlačit a udělat tam rozruch?
Jo, samozřejmě. Mám parametry na to, abych tam chodil. Bolí to, ale já to mám rád. Před bránou pokaždé schytám nějaké ty krosčeky. Nějaké bolístky jsou, ale tam jsou ty, jak se říká, „money“ (usmívá se).
U prvního gólu jste clonil před brankou, druhý jste sám dal. Vyhrál jste buly, dojel jste si odražený puk a ještě ho kličkou dopravil za gólmana. Těžko si představit hezčí průběh, že?
Určitě, takhle jednoduché by to mohlo být pokaždé (usmívá se).
Co jste si za jednoznačného stavu říkali? Hlavně nepolevit? Trenér naznačil, že ke konci už si hráči chtěli dovolit i něco navíc...
Chtěli jsme být pořád v zápase a zároveň se připravovat na zítřek. Abychom v tempu, ve kterém zápas dohrajeme, pokračovali proti Finům.
V řadě gólů měli prsty současní či bývalí hráči Liberce. Necítíte se tady občas trochu jako v liberecké kabině?
Je tady samozřejmě hodně Liberečáků, šest nebo kolik. Ale známe se jako celá parta, už spolu jezdíme strašně dlouho. Všichni jsme tady kamarádi a funguje to mezi všemi.
Petr Hörnig po utkání s Německem
Vraťme se ještě k Němcům jako soupeři. V prvním utkání výborně vzdorovali Finům, ale proti vám se asi ukázalo, že je pro ně těžké to zopakovat. Co jste z nich cítili?
Cítili jsme z nich houževnatost. Snažili se nás provokovat a dohrávat, přesně tak se chtěli dostat zpátky do zápasu, když už byl rozdíl vyšší. Myslím, že se zvedli, dali dva góly a potom jsme zase odskočili. V některých pasážích to bylo vyrovnanější, v některých jsme byli lepší a tlačili jsme je. Vytvořili jsme si hodně šancí, ale gólman nás taky skvěle podržel. Nebýt jeho, klidně to mohlo být těsnější.
Myslel jste v závěru už na to, co vás čeká ve třetím zápase, abyste zbytečně nechodili do dalších střetů? Emoce už jste příliš nepotřebovali...
Jo, tak samozřejmě, ale pořád chcete vyhrát. O hodně. Chcete soupeři dát co nejvíc gólů, abyste měli do dalšího zápasu větší sebevědomí a víc si věřili.
Maxmilián Mareš | Foto: Martin Voltr
Padlo už v kabině, že osm gólů je dobrých, ale teď už je zápas historií a ve středu vás čeká mnohem těžší soupeř?
Samozřejmě. Už jsme mentálně v zítřejším zápase. Uděláme všechno pro to, abychom zregenerovali, a zítra na Finy vlítneme.
Jak těžkým soupeřem budou? Potkáváte je na velkých turnajích, co zhruba víte o jejich hře?
Finové jsou těžcí. Mají taky vysoké hráče, hrajou to hodně rychle nahoru, rychle otáčejí hru, jsou fyzičtí a dobře se tlačí před bránu. Jsou nepříjemní. Je to takový moderní soupeř. Amerika, Kanada i velké evropské týmy už to hrajou skoro všichni stejně.
Maxmilián Mareš po utkání s Německem
Myslíte, že i proti nim budete mít před brankou prostor, abyste se tam prosadil svou výškou a váhou?
Udělám všechno pro to, abych tam jezdil a něco si našel. A když to nikdo netrefí, tak to tam kdyžtak klepnu jako dneska.
Daří se vám hrát hokej, kterým se chcete prezentovat? Ať už před vaším budoucím týmem v Rimouski, nebo před skauty, kteří vás tady sledují?
Samozřejmě, to chci. Mám ty parametry a chci jich využít co nejvíc. Je tady malé kluziště, není tak velké jako v Evropě, takže je méně času a víc soubojů. Takový hokej mi vyhovuje.
Jaroslav Nedvěd po utkání s Německem
Myslíte, že vám to bude sedět i na klubové scéně a své přednosti tady naplno prodáte?
Doufám, že jo. Byl bych za to rád.
Ještě k týmu: Už pro vás vlastně začalo play off, každý zápas musíte vyhrát. Je to pro hokejistu svým způsobem příjemnější, když ví, že musí?
Samozřejmě, jak jste pod tlakem, že už musíte dneska. Škoda, že jsme i proti Američanům nezabrali, druhou třetinu jsme si nechali utéct. Ale prostě teď už musíme. Teď už není cesty zpět.
Share on Facebook
