Před rokem znal jeho jméno málokdo, kromě půlhodiny v Maxa lize za sebou neměl větší zkušenost než českou juniorku. Odchod do zámoří ale Tobiáše Tvrzníka vystřelil vzhůru. Až k úspěšnému draftu, letence do Colorada a nakonec i reprezentaci.
Syn litoměřické ikony Daniela Tvrzníka se zařadil mezi kupu českých gólmanů, kteří uspěli v premiérové sezoně v kanadské juniorce. Za jedním z nejslabších týmů WHL měl úspěšnost 91,3 procenta a dostal se mezi šest finalistů v hlasování generálních manažerů o brankáře sezony.
Proto koncem června podtrhnul historický český ročník na draftu. A ještě se zapojil do hry o nominaci na juniorský šampionát, když tento čtvrtek zapsal nulu v reprezentační premiéře!
Hádám, že vaše léto bylo náročné, ale i takové, o jakém jste snil. Určitě. Tohle léto se stalo hodně věcí. Začalo to combine testy, na ně navazoval draft, na něj development kemp... Teď zase kemp s dvacítkou a turnaj, takže si nemůžu stěžovat. Za tohle léto se mi splnilo hodně snů, o kterých jako děti všichni sní, a užil jsem si ho. Je to ale teprve začátek, tady začíná ta práce.
Ne že byste v dřívějších letech nemakal podobně jako teď, ale najednou jste se dostal do konktaktu s „jiným světem“. Jo, je to neskutečné. V létě už jsem párkrát trénoval s Martinem Nečasem právě z Colorada a dalšími kluky z NHL, takže ty kontakty jsou zase o krok výš. Je to úplně nový svět a nová práce, ale je to skvělý.
„Je to úplně nový svět a nová práce, ale je to skvělý.“
Tobiáš Tvrzník
Jak velký zážitek pro vás byl draft samotný? Neskutečnej. Jak říkám, každé dítě o tom sní, a já jsem měl to štěstí, že jsem na draft koukal doma s rodinou a s kamarády, takže obklopený těmi nejlepšími lidmi. Byl jsem rád, že jsem to mohl sdílet právě s nimi.
Před draftem jsem napočítal jedenáct českých gólmanů, kteří měli reálnou šanci přijít na řadu. Nepřemýšlel jste o tom, na kolik z vás se dostane? Jo, byl jsem z toho nervózní. Navíc přede mnou bylo hodně gólmanů, takže jsem si říkal, jestli je týmy ještě budou brát. Nějak jsem ale tušil, že kdyby někdo, tak to Colorado by mohlo. Pak jsme viděli, že mají na konci čtvrtého kola dva picky hnedka za sebou, tak jsem si říkal, že to je velká šance. Naštěstí tam moje jméno padlo.
Projevovali o vás na jaře zájem? Měl jsem s nimi hovor už před combine testy, ze kterého jsem měl hodně dobrý pocit. Pak i na combinech jsem s nimi mluvil. Byl z nich vidět zájem, takže jsem tušil, že pokud si mě někdo vezme, mohlo by to být právě Colorado.
WHL Goaltender of the Year finalist Tobias Tvrznik put the league on notice after making 60 saves in his debut for the @WHLwild_.
Tvrznik finished his rookie season with a 3.10 GAA, .913 save percentage + one shutout before being selected in the fourth round of the 2026 NHL… pic.twitter.com/bE8DFQlsWR
A váš dobrý pocit z organizace trvá? Skvělý! Pavel Francouz tam dělá skauta gólmanů a jsme spolu hodně ve spojení, byl za mnou i doma v Litoměřicích podívat se na trénink. Je tam i Milan Hejduk, takže je pro mě výborné, že tam jsou Češi. Máme spolu výborný kontakt.
Už vás někam směřují? Když byl právě Pavel Francouz za mnou, tak se bavil s mým trenérem gólmanů Vráťou Vajnerem, jak nastavit spolupráci. Třeba že si budeme všichni tři volat a rozebírat zápasy. Myslím si, že to bude fungovat výborně.
Je super, když vám bude pomáhat taková kapacita. Dovedu si ale představit, že není snadné, když má člověk najednou víc brankářských trenérů... To je pravda, ale já mám štěstí v tom, že Vráťa Vajner s Francikem si sedli a chtějí po mě to stejné, rozumí si. V tom to mám jednodušší.
„Umím hrát pod tlakem.“
Tobiáš Tvrzník
Draftem nakonec prošlo šest českých gólmanů, nejvíc v historii. Souhlasíte s pohledem Marka Schwarze, který říkal, že tady u nás je každý brankář jiný, zatímco kdyby vzal deset brankářů v Americe, budou hodně podobní? Souhlasím s tím, že tady je každý gólman jiný. Třeba já a Michal Oršulák jsme na ledě úplně jiní. Amerika je obrovská a záleží, jací trenéři tam jsou, ale je pravda, že tady se hodně lišíme a každý má něco speciálního, zatímco v Americe mají třeba podobnou silnou stránku. Třeba to pro nás může být výhoda.
Vyplývá náš úspěch z kvalitní práce brankářských trenérů? Podle mě určitě. Od šestnáctky máme každé léto společné kempy, ať už to bylo loni na Hvězdě, nebo letos v Poděbradech. Není to tak, že by se nás snažili opravovat, co máme dělat, ale snaží se nás nasměrovat nějakým dobrým směrem a pak je to na nás, jestli je poslechneme, nebo ne. Řekl bych, že ty kempy a celkově práce trenérů jsou tady dobré.
Jaký jste gólman vy? Já bych řekl, že moje silná stránka je ta, že jsem vysoký a umím to využívat. Hodně bruslím a celkově si myslím, že mám v zápasech klidnou hlavu. Umím hrát pod tlakem.
Tobiáš Tvrzník | Foto: Martin Voltr
Žádné zbytečné pohyby? Přesně tak. Hrát to klidně, což je potřeba zvlášť v zámoří na tom malém kluzišti, a dělat co nejmíň zbytečných pohybů. V tom jsem se během roku hodně posunul.
Vyšel vám skvěle, málokdo by v jednom z nejslabších týmů WHL zachytal tak jako vy. Po osobní stránce jsem byl se sezonou hodně spokojený, mohl jsem v klubu hodně vyniknout, ale zároveň to bylo náročné na psychiku, protože tým nebyl silný a hodně se prohrávalo. Sice chytáte dobře, ale když prohráváte, tak z toho stejně nemáte radost. Psychicky to bylo těžké, ale myslím si, že právě i to mě posunulo o hodně dál.
Troufnu si říct, že během zápasu to neřešíte. Ale padne to na vás ve chvíli, kdy přijdete do kabiny a zase je tam ta „blbá nálada“. To je pravda. Po zápase chce každý přijít do kabiny a slavit vítězství, pustit si písničky... Když se prohraje, tak je tam většinou ticho. Jak jdou zápasy hodně rychle za sebou, musíš na to rychle zapomenout a už se soustředit na další zápas. Je pravda, že na ledě to tolik nevnímáme, ale v kabině je samozřejmě lepší slavit.
„Péče by tam mohla být lepší.“
Tobiáš Tvrzník o práci s gólmany v Kanadě
Jakou jste měl trenérskou péči? Tobias Trejbal zdůrazňoval, že si v USHL vybíral klub se stálým trenérem brankářů, protože do jiných jezdí jen občas. My jsme tam měli trenéra gólmanů vždycky na tři čtyři dny jednou za zhruba tři týdny. Každý týden jsme s ním ale měli hovory přes zoom a rozebírali spolu zápasy. Je to náročné, že gólman je na tréninku většinou sám a musí na všechno přijít sám. Ta péče by tam mohla být lepší. V tom bych řekl, že je Česko výborné, protože máme trenéra gólmanů na každém tréninku. To je super.
Musí to být zajímavé. Jakmile u vás zrovna trenér gólmanů není, co vlastně děláte? Máte trénink, kouči rozebírají s hráči do pole cvičení; máte před zápasem, oni rozebírají taktiku... A vy s druhým brankářem sedíte bokem. Já věřím, že v tomhle věku už jsme docela zkušení v tom, že se dokážeme opravit sami a víme, kde jsme udělali chybu. Aspoň v některých věcech. Pak jsou ale prostě situace, kdy je tam potřeba trenér, a je horší, že je na to gólman sám.
Posíláte videa svému trenérovi do Česka? Z tréninku ne, ale zápasy ano. Díval se na instat nebo videa, co jsem mu posílal, a rozebírali jsme spolu víceméně každý zápas.
Úzký led znamená pro gólmany jiné úhly. Jak vám sedly? Musím říct, že docela dobře. Ze začátku jsem se toho trochu bál, ale už od prvního zápasu jsem se tam cítil dobře. Nevím, možná to bylo ze začátku i štěstí, že mě to trefovalo, ale sedlo mi to a byl jsem za to hrozně rád. Dá se říct, že jsem tam byl od začátku jako doma.
Možná vám pomohlo i to, že Wenatchee má modrou barvu podobnou s Litoměřicemi. Vlastně jsem si nejdřív na dálku i říkal, jestli nemáte na masce logo Litoměřic. Jak na ně vzpomínáte? Jedině v dobrém. Teď jsem tam trénoval celé léto s jejich áčkem, mám tam skvělé vztahy snad úplně se všemi. Byl jsem rád, že jsem si tam zachytal i půlku zápasu za áčko v Maxa lize (v únoru 2025, pozn. red.). Vyrostl jsem tam, strávil jsem tam nějakých devět deset let své kariéry a jsem jim hrozně vděčný.
Teď jste jediným hráčem v reprezentační dvacítce, který ještě za národní výběr nenastoupil. Jste z toho trochu nervózní?(pozn. rozhovor vznikal před odletem do Finska) Nervózní z toho nejsem, nebo jak to říct... Já to mám tak, že jsem nervózní před každým zápasem a vyhovuje mi to. Teď jsem nervózní tak normálně z toho, že je to moje první akce. Zápas to bude jako každý jiný, ale v reprezentaci chce každý samozřejmě předvést nejlepší výkony. Jsem hrozně rád za to, že tady konečně jsem.
Jenom škoda, že jste se narodil do tak silného ročníku, viďte? Je to škoda, ale zároveň se prosadí jenom ti nejlepší a každý chce být nejlepší. My všichni se posouváme i navzájem, třeba na těch gólmanských kempech. Snažíme se ostatní vyhecovat. Myslím si, že spolupráce mezi námi gólmany funguje dobře.
Parta v české dvacítce je medailová, letos dokonce i díky přírůstkům z osmnáctky. Člověk musí vnímat, že kdyby jel na mistrovství, bude se od něj čekat to nejlepší. Máte to tak? Jasně, tady panuje vítězná nálada a samozřejmě v tom chceme pokračovat. Když pojedu na mistrovství, tak budu rád, a určitě tam bude tlak udělat další úspěch. Ten je ale podle mě vždycky.
Teď se vracíte do juniorky a za rok nastoupíte na Ohio State University. Inspiroval vás tamější progres Jakuba Dobeše? Určitě. Když jsem se bavil s trenérem Ohia ještě předtím, než jsem tam commitnul, tak jsme právě mluvili o tom, že tam byl i Dobeš a hodně mu ta organizace pomohla. Teď se podívejme, kde je. Když jsem viděl, že se mu tam fakt dařilo, taky to byla jedna z věcí, která měla na moje rozhodnutí vliv.
„Dobeš letos hrozně vyletěl a myslím si, že ho v Česku sledoval snad úplně každý.“
Tobiáš Tvrzník
Troufnu si odhadnout, že od vašich prvních kontaktů se školou je pro vás Jakub gólmanem číslo jedna. Když letos v NHL předvedl to, co předvedl... Jasně. Já se snažím sledovat všechny české gólmany v NHL, ale Dobeš letos hrozně vyletěl a myslím si, že ho v Česku sledoval snad úplně každý.
Nekontaktovali jste se spolu? Já jsem mu psal na instagramu ještě předtím, než jsem commitnul. Chtěl jsem se s ním o tom pobavit, ale neodepsal mi (směje se). Takže jsme se nespojili.
Věřím, že to brzy přijde a někdo vás propojí. Třeba ano.
